Už je to tu zas:
postavím třeba zeď
– cihlu k cihle…
A Měsíc opět rozvázal jazyk:
žal se krásně vstřebá
v ledu mého svitu
„Zabijeme dvě mouchy jedním úderem
srdce.
Já jsem ty mouchy –
a tys ta past…“
hoj, má panenko, pojď sem, výš!
zdalipak se mě nebojíš?
“Což bych se bála,
zeď přede mnou
a nade mnou
zataženo…“