Když dopili kávu, Jóža si vzal slavnostněji vypadající šátek. Měl červené puntíky. „A jde se do hospody!“ zavelel radostně a oba se začali cítit jako například ve svátek práce. První, kdo vkročil do včelího roje, byl pan Breber, a když z něj vyšel, zaražené včely zíraly na díru ve tvaru mužské postavy, netušíce, kam se poděly ty, které ho před chvílí zaplňovaly. Chtěly se zrovna podívat, co je to za velkou plochou věc, co se otvírá a zavírá, některé ve vzduchu trochu poklimbávaly, a najednou takový rozruch. Chápejte, když jste divoké včely, tak se většinou počítá, že nějaká nezbedná šelma vám s humbukem vyleze na strom a začne vaše pracně vybudované hnízdo shazovat z větve, nadělá fůru rámusu a vy máte důvod být divokými. Kdo by nebyl! Ale teď, ve chvíli, kdy to nejmíň čekaly, přímo mezi ně vejde nějaký dvounožec páchnoucí dost divně a některé včely zmizí. A kdo to měl čekat, co, vy chytráci?
Než se vzpamatovaly, díra se trošku zvětšila, zvláště v oblasti hlavy, což měl na svědomí Jóžův šátek. Ten se rozeběhl s děsem v očích hned poté, co mu došlo, proč je ten vzduch tak divně… plný malých tvorečků.
„Sakra, to byste nevěřil,“ křičel zpovzdálí pan Breber, „vony vopadaly jak švestky, teda někerý se zaklínily žihadlama do mý vesty, koukněte!“ ukazoval si kamsi pod bradu. Než k němu dorazil Jóža, stačil si vyndat z oblečení na dvacet včel.
Kroutily se na zemi ve smrtelné agónii a měly proč. Nikdo, kdo zaboří jakoukoli část svého těla byť do oblečení pana Brebera, si nemůže být jistý, jestli to přežije.
Jóža utrpěl dvě žihadla, zbytek včel také totiž podlehlo ochromujícímu osobnímu kouzlu pana Brebera. Stačilo to však, protože Jóža byl alergický na včelí jed a napuchl v obličeji, takže vypadal jako velký narůžovělý květák. Pan Breber vzal Samsona a hodil Jóžu za sebe. Jelo se do nemocnice.
Tam všichni říkali Jóžovi „paní“… Asi je, sakra, mátl šátek na hlavě, pomyslel si pan Breber zadumaně. Píchli Jóžovi injekci a poslali ho domů.
„Tak a už nemám na pivo, dyž sem to musel dát za pohotovost, a krom toho mě posílali domů, žejo, tak nemůžu neposlouchnout pány doktory,“ řekl Jóža.
„Ale co uděláte s těma včelama, kamaráde?“ staral se pan Breber. Jóža ale nevěděl. Beze slova nasedli na Samsona a pustili se zpátky k domu. Když se blížili po příjezdové cestě, pan Breber po nasazení brýlí zjistil, že včely už nejsou tam, kde byly.