Tak
a zase chodím v souhře brzkých vteřin
se zábradlím mostu přes krajinu vodní
zavinuté v mraky
slunce řeku čeří
a dnes místo po dně kráčí vodník
po dni
Možná proto ten můj dnešek zezelenal
možná proto prázdno v hrnku od kafe
místo dušičky
jež zbledla jako pěna
hádám že se zase skryla v karafě
Nechci ale dopít
co když nenajdu ji
jak se krčí na dně a předstírá klid
a že nějaký chlap co topí lidské duše
utopil tu moji
tak že to má být
Se zábradlím mostu jdeme jako jedna
bytost jež se jeví
že ví
odkud kam
nevypité víno snad ze sklonku ledna
bezduchá či s duší
se ti
odmykám