Zamrzl dům.
Zde teče jen čas a trpělivé rampouchy
nezlomně ostřím dolů.
Shlížím za jejich slzami,
kde podrážky nakreslily mapu –
Zákaz vjezdu, křičíš
při vzpomínce na světelný ornament
a děláš jako že se dusíš smíchy,
a on to strach.
Zavoněl z tebe uprostřed tmy a ticha.
Však už je pravý čas.
Dolehl na mě něžně a rezignovaně,
mlčky,
jako unavený muž,
jenž celý den obkresloval dráhy měsíce
a neuspěl.
Však už je pravý čas.