Skály.
Pomalé bytosti.
Posluchačky šednoucích pustin s jeskyňkovýma očima.
Tančí v nich siluety začerněných rukou
-duše kamene-
umouněné tím pocitem.
Jejich d l o u h é prsty náměsíčně cupitají
pomerančovým listím
a to svítí.
Hřeje
a umírá,
pod dotekem tmoucího chladu
roste za stěnou květina s bělavými lupeny
a tušení:
Ruce jsou skutečné,
tvé ruce jen,
skály, stín, květina,
to vše je sen, je sen, jeseň …