Na polích se shlukují stáda
slaměných válců
igelitové hřbety se jim zvedají když se nikdo nedívá
kdo by se díval
a kdo by je sedlal
vždyť je takové mokro
tma zima
a zítra –
no, to bude až příliš jinak než dneska
O lokty se jí otírají
okrouhlé kousky vody
jak moje duše lamentuje
(lomí rukama jako v němém filmu
když už se mlčení prodralo moc hluboko)
Dokud nebude příliš málo vzduchu
aby se mluvilo
nepokusím se nadechnout
A přitom by stačilo
a přitom by –