v mém okně
sedí okaté stvoření
s přesně šesti sty tisíci vlasy barvy pepře
nenechává mapu dechu na skle –
dýchá jinde na okenní tabule
vidí jak nenalézám vzdálenou horu
jak sedím pod stromem
snad tu také zakořením
dřevnatění větvení šum listí a co když přijde listopad
chci pryč
ale někdy je zrušena linka která tam jede
a musíš být sevřený mezi stěnami strachu
dokud sám neotevřeš oči