Někdy se musí nakrmit i němí
ve sklepeních se rozjařený prach
vysmívá něžně
očím za mřížemi
další den
zvolna
tone v malinách
Ocel zdi prach ocel
ramenaté stromy
natahují velká zhrublá náručí
nahmatat jen temnou pravdu nevidomých
mezi prsty hladit paměť pavučin
–
Někdy se musí nakrmit i němí
ve sklepeních se rozjařený prach
vysmívá něžně
očím za mřížemi
utonout zvolna
zvolna
v malinách . . .