kolem boků mi proudí jako řeka
ramena svírá svými okraji
ona tak měkká
nenápadně stéká
voní po čaji
po jejích stéblech ránem prodrkotám
není to zimou je to jiné chvění
trne mi v zubech bere dech mým notám
kondenzuje v očích pod rukama pění
ona je sama
a není osamělá
jen zkouší plynout šumět s oblaky
přimyká k hladinám
s rozedněním bělá
tak marně
v mé dlani skrývá
rozpaky