Za oknem mi uvízl úplněk,
kapka
ve stavu bez tíže.
Kde se v něm tak najednou
vzalo tolik něžnosti?
A proč se ptát,
když okno
orosené lunou
mi vrací obraz vlastní tváře,
obraz
zamžený šepotem Slov,
která se nemají při úplňku vyslovovat?
Ale dnes,
dnes mám touhu Tě, Měsíci,
vypít očima –
jsem vzdálená Tvému obvyklému chladu
a obličeji bez výrazu –
Něco zašeptal!
Otevřela jsem okno
a do tváře se mi zaryl mráz
jeho slov.
Šepot Slov,
která se nemají při úplňku vyslovovat.
Za oknem mi uvízl úplněk,
kapka
ve stavu bez tíže.
Kapka plná pravdy,
tvář
bez otázek
a zbytečné něhy.